MickeyStuma

Filmový přepis divadelní hry Georga Bernarda Shawa je zklamání s velkým Z. Scénář, přilepený k divadelní předloze, je natolik ostříhán, že zůstávají jen útržky děje. Bez dynamiky, bez logiky, bez poutu k postavám. Nejen Jean Seberg jako Johanka tu většinou jen recituje text. Místo hereckého výrazu tak dostáváme monotónní přednes, který má problém oslovit. Režisér Otto Preminger sice sáhl po odvážném retrospektivním rámování a naznačil zajímavé psychologické linie, ale film je o jejich objevování ochuzené a tím i zmatené. Chybí gradace, chybí emoční vrchol, chybí dramatická stavba. Snímek připomíná spíš archivní kuriozitu než silnou interpretaci Johančina osudu. Shrnutí? Koncept tu je, odvaha také, ale realizace je sterilní. Adaptace, která přepisuje text, ale zapomíná na duši.