MickeyStuma

Zlatavé mlhy, syrový chlad a neúprosné ticho, v němž i prasknutí větvičky zní jako výstřel. Druhý snímek režiséra Johna Macleana, který si k filmu sám napsal scénář, nepředstírá složitou labyrintní zápletku. Místo toho sází na přísnou, nekompromisní přímočarost. Síla tohoto díla však netkví v hromadě dějových zvratů, ale v pohlcující vizuální atmosféře a mistrně budovaném, temném napětí, které prorůstá každou vteřinou stopáže. Maclean vzdává neobyčejně poutavou vizuální poctu klasickému žánru. Jako inspiraci si zřejmě bere kultovní „Rudé slunce“ (1971), z jehož odkazů hněte zcela osobitý filmový tvar. Zasazením děje do nevlídného Skotska devadesátých let 18. století rozprostírá odvážný stylistický experiment. S chirurgickou přesností propojuje estetiku klasického westernu, filozofii samurajských snímků a neúprosnou dynamiku atmosférického revenge-thrilleru. Drsná skotská příroda se v jeho podání stává dalším hercem na plátně. Divoká vysočina se zde snoubí s duchem tradic Akiry Kurosawy a špagety westernů Sergia Leoneho. Tento zdánlivě nesourodý lektvar však působí překvapivě organicky. Neustálé ohrožení a psychologický tlak se mísí s citlivou režijní ingrediencí, která netlačí na pilu a mistrně stírá hranice mezi dobrem a zlem. Výsledkem je temný, esteticky podmanivý zážitek pro pravé filmové gurmány. Verdikt je tedy jednoznačný. Pokud má divák ve svém srdci své stálé místo divokým a osudovým počinům Kurosawy a Leoneho, tento drsný skotský výlet si nesmí nechat ujít.