MickeyStuma

Netypický Allenův film s hlubší a introspektivnější reflexí slávy, umění a osobního života. Nebo, jak by se dalo zjednodušeně říci, o těžkém životě režiséra. Film se nedrží tradiční dějové struktury, a tak se může zdát poněkud neuchopitelný svou roztříštěností a nepřístupností. To by však z filmu Woodyho Allena nedělalo tak ohromující filmové dílo. Způsob, jakým diváci a kritici tento film vnímají a hodnotí, je velkým přínosem tématu o tvorbě režiséra, kterého samozřejmě hraje sám Woody Allen. Mimochodem, tento fakt je také použit, a to ve scéně tiskové konference, kde se na to ptá jeden z novinářů. Woody Allen neudělal nic jiného, než že spojil realitu s filmovým tvořením. Mistrně natočil film s účelovou filozofickou poetikou, jako by tento film byl filmem, na kterém režisér pracuje ve filmu, a na konci po projekci zazní kritika v podstatě stejná, jako bychom film kritizovali my diváci po jeho zhlédnutí. Film tak záměrně nemá jasné rozuzlení, což může některé diváky i frustrovat. Jsou skuteční diváci se svými smíšenými pocity na stejné vlně jako diváci ve filmu? Jako by skuteční diváci tohoto filmu byli součástí diváků ve filmu, kteří sledují stejný film. Je to složitý a náročný Woodyho film, který se záměrně nesnaží být pro každého. Nabízí však krásnou vizuální stránku, silné herecké výkony a hluboké myšlenky o umění, slávě a lidské existenci v melancholickém a introspektivním tónu. Celkově se tedy jedná o náročný film, u kterého je třeba během sledování přemýšlet nad každou scénou, ale na druhou stranu je to film podněcující k zamyšlení a filozoficky obohacující, který spíše osloví náročné diváky, kteří dokáží ocenit Woodyho inteligenci, originalitu a uměleckou vizi. Je to ten typ filmu, který se netočí každý rok.