MickeyStuma

Když se řekne jméno Gojko Mitić, většině filmových pamětníků se okamžitě vybaví neohrožený hrdina s dokonalou muskulaturou, který na hřbetě cválajícího mustanga brání práva původních obyvatel Ameriky. Kultovní tvář východoněmeckých indiánek však v roce 1974 v dresu filmového studia DEFA předvedla něco, co diváky v kinech naprosto zaskočilo. Vůbec poprvé se tento legendární herec podílel také na samotném scénáři, čímž do role Apačského náčelníka Ulzany vtiskl nečekanou psychologickou hloubku. Zapomeňme proto na neomylného poloboha z divokých románů. Mitićův Ulzana je pragmatický vůdce z masa a kostí, kterému jde v první řadě o ekonomickou nezávislost, holé přežití jeho kmene a krutou realitu všedního dne. Aby tvůrci navodili tu správnou, sluncem spálenou atmosféru drsného amerického jihozápadu, museli improvizovat. Cesta do Arizony byla samozřejmě z politických důvodů stále nemyslitelná, a tak se štáb vypravil do exotických lokací tehdejšího sovětského Uzbekistánu. Tamní nekonečná, vyprahlá krajina a prachem bičované kaňony dodaly snímku syrovou a nefalšovanou autenticitu, kterou by tehdejším ateliérům záviděl i leckterý hollywoodský režisér. Příběh samotný se navíc hrdě distancuje od laciných žánrových klišé a čerpá z mrazivé historie. Temnou inspirací se stal skutečný masakr Indiánů v Santa Ritě z roku 1837, který chladnokrevně zosnoval bezohledný lovec skalpů John Johnson. Snímek se namísto povrchních přestřelek zaměřuje na hlubší ekonomické a politické kořeny celého konfliktu. Ukazuje neutuchající touhu bílých osadníků po zlatě, bezohledné drancování půdy a zvrácený byznys se skalpy, který v té době otevřeně dotovala mexická vláda. Snímek tak nabízí jasný historicko-materialistický pohled, kde jsou Indiáni prezentováni jako utlačovaný lid bojující za svá legitimní práva proti dravému, rodícímu se kapitalismu. Východní ideologický podtext je zde sice pevně zakořeněn a film se nevyhnul klasické černobílosti, kde na jedné straně stojí morálně čistí indiáni a na druhé prohnilí přistěhovalci, jako přímočaré dobrodružství to ale funguje vcelku dobře. Byť se to zdá neuvěřitelně, snímek zůstává jedním z nejvyspělejších a nejtemnějších „anti-westernů“ tehdejšího socialistického bloku. Diváky neočekávající strhující akci a složitou psychologickou sondu spolehlivě přenese do dob poctivé nostalgické kinematografie.