MickeyStuma

Režisér Renpei Cukamoto se rozhodl pro pokračování hororového snímku Takaši Miikeho, avšak svou vizí celý koncept zcela proměnil. Místo tradičního hororového pojetí se Cukamoto vydal cestou mysteriózního napětí, čímž značně oslabil původní děsivé momenty. Tento posun zapříčinil ztrátu onoho silného strachu a odporu, které se v předchozím filmu s hrdiny příběhu tolik prožívalo. Místo toho se dějově více soustředí na záhadné prvky a rozplétání tajemství kletby, která je již ale známa, takže se tím paradoxně na zajímavosti značně ubírá. Rozšíření dějiště na Tchaj-wan sice přináší hlubší kontext, avšak zároveň podkopává přirozený děs, jenž je pro horor tak zásadní. Místo toho se film více věnuje emocím ve vztahu hlavní hrdinky Mimury a jejího milence Yū Yoshizawy, stejně jako složitému tématu rodičovské lásky. A právě v tomto posunu tkví hlavní problém. Od hororu se primárně očekává strach a nikoliv sentimentální rezonance. Navíc Cukamoto viditelně neodolal pokušení zcela pojmout svou etudu dle ikonických snímků, jako jsou „Ring“ (1998) a „Nenávist“ (2002). Jiný režisér, jiný přístup, a v tomto případě i zcela jiný film. A tady to platí dvojnásob. Výsledkem není tolik strašidelný horor, ale spíše emocionálně pojatý příběh v daném napětí, který sice neurazí, nicméně žánrově nedosahuje kvalit a intenzity předchozího díla.