MickeyStuma

Čtvrtý filmový díl epopeje dle stejnojmenného literárního díla Lva Nikolajeviče Tolstoje sleduje obléhání Moskvy napoleonskou armádou. Polní maršál Kutuzov se rozhodl k něčemu, co i dnes je na diskuzi. Ale vyšlo to a Tolstoj z toho udělal sice křehký, ale emocionálně velmi silný obraz doby. Doby, kdy silný duch obyčejných obyvatel Moskvy dokázal předčít očekávání v postoji proti nepříteli. Tolstoj sice kladl důraz na hrdinství Kutuzova, avšak především poukázal na obyčejný lid, který nebyl jen v pozadí či v pozici objetí, ale dokázal být, jak se jednoduše říká, hlavním motorem historie. Ale jak podtitul názvu tohoto snímku napovídá, centrem příběhu je především Pierre Bezuchov, jehož prostřednictvím se, mimo jiné, vine filosofie o smyslu života, který má právě v době války největší váhu. U toho filmu, tedy, kromě válečných operací, logik, příprav a činů, stojí za to pozorně naslouchat každé vyřčené slovo, které jsou hodně k zamyšlení. Toho se nejvíce dotýká samotný závěr filmu dávající v mysli diváků pocit předpokladu o budoucím osudu všech postav příběhu. A bez patřičné pozornosti toho bude málo kdo schopen. Přepracovat do scénáře rozsáhlé literární dílo nikdy nebylo jednoduché a ani nebude, takže i v této pozici je potřeba skutečného mistra. Srdcem filmového zpracování Sergej Bondarčuk, stojící za režií, scénářem a rolí Pierra Bezuchova, který se zhostil úkolu nelehkého, ale ve výsledku úctyhodného, a i když by se nějaký ten škraloup jako obvykle našel, z technického hlediska naprosto nepřekonatelného. Koneckonců, pro Rusko by to jinak byla hodně velká ostuda, kdyby se mu nepodařilo překonat předchozí zpracování z roku 1956 v koprodukci USA a Itálie. Takže po zhlédnutí celé této příkladné koncepce už jen zbývá upřímně odpovědět na otázku, jestli je hlavní mír či nikoliv. Ostatně, v oblasti občanských sporů se na toto téma vede diskuze dodnes.