Obsah
Stará čarodějnice pověří válečníka Deathstalkera, aby našel a shromáždil tři magické předměty: pohár, amulet a meč. Jinak by je získal zlý kouzelník Munkar a zneužil je. Po získání meče míří Deathstalker na turnaj, kde se má rozhodnout, kdo je nejsilnějším válečníkem. Na turnaji bojuje Deatstalker proti intrikám krále, který drží v zajetí hodnou princeznu.
Podobné filmy
Filmové recenze
MickeyStuma
Z dnešního pohledu jde o ukázkový příklad filmového braku, který se svezl na vlně úspěchu snímku „Barbar Conan“ (1982) a stal se jedním z mnoha filmových pokusů vytěžit své ze vzniklé popularity žánru „meč a magie“. Už při prvním pohledu je zřejmé, že vznikl s minimálním rozpočtem a ambicí. I proto byl určen přímo pro video distribuci, což o jeho kvalitách vypovídá víc než dost. Kritici jej tehdy rozcupovali na kusy, ale diváci ve videopůjčovnách, v devadesátých letech včetně těch československých, mu paradoxně udělili poctu. Stal se kultem. Srovnávání s Conanem bylo nevyhnutelné, ale z dnešního odstupu to už působí úsměvně. Tady se totiž srovnávalo nesrovnatelné. Scénář je chatrný, postavy ploché a děj připomíná spíš sled náhod než promyšlenou výstavbu. Místo skutečné fantasy atmosféry se nabízí směs bezúčelné brutality, teatrálního patosu a nahoty, která jakoby měla suplovat chybějící napětí. Akčních scén je sice dost, ale jejich choreografie je zmatená a kamera často neví, kam se dívat. Když se k tomu přidají papundeklové kulisy a zjevná snaha tvářit se velkolepě, působí výsledek spíš jako amatérské divadlo na pouti. A přesto. Právě tato směs nechtěné komiky, přehnané vážnosti a levné estetiky dává filmu zvláštní kouzlo. Je tak špatný, až se stal fascinujícím. Dnes už funguje hlavně jako nostalgická relikvie pro fanoušky zapomenuté éry videokazet.
vengeful
Nezajímavé, až tedy na polonahé herečky a svalnatého hrdinu, ale násilí, zkaženost, nezajímavost, a v mém případě nízká video kvalita obrazu to přebíjí.
