MickeyStuma

Elvis Presley tak, jak ho nikdo neznal a dost možná ani znát nechce. Zapomeňme na blyštivé kombinézy, komediální nadhled a typická pěvecká čísla, která mu zaručovala plnou diváckou příslušnost. Tento snímek ho staví do role nekompromisního drsňáka se strništěm a jizvou. Přestože v průběhu celého filmu Elvis neotevře ústa k jedinému zpěvu, jeho ikonickému hlasu lze přesto utéct jen stěží. Titulní skladba v jeho podání zazní hned v úvodu, která svou osudovou orchestrací i syrovým textem až nápadně připomene legendární baladu z kultovního spaghetti westernu Django (1966). Tím režie okamžitě vyložila karty na stůl. Snímek se snažil se zoufalou snahou naskočit na vlnu nevlídných, krví nasáklých evropských westernů, které v té době válcovaly kina, ale nepovedlo se to. Původně se dokonce uvažovalo o obsazení Clinta Eastwooda. Ten měl však roli odmítnout, za což si mohl gratulovat, neboť se tím vyhnul pošramocení své zářivé kariéry. Tento specifický subžánr nejlépe ovládali italští mistři typu Sergia Leoneho a režisér a scénárista Charles Marquis Warren bohužel neměl ani špetku jejich vizionářství. Nedokázal udržet narůstající atmosféru ani napětí, přičemž podivně drhnoucí scénář navíc vykazuje nelogické skoky v ději a postavy vrhá do absurdních situací. Pro Presleyho, který byl u publika pevně zaškatulkován jako věčně usměvavá pěvecká hvězda z hudebních komedií, to byla nelehká výzva. Upřímně se snažil o seriózní dramatickou rovinu, jenže Warrenova těžkopádná režie mu házela klacky pod nohy na každém kroku. Výsledkem je tak pro samotného Elvise spíše profesní smůla. Jediným štěstím pro tento jinak průměrný a těžkopádný snímek zůstává, že díky přítomnosti rock’n’rollového krále nezapadl v zapomnění a filmoví fanoušci na něj narážejí dodnes.