MickeyStuma

Další dobrodružný snímek natočený podle literární předlohy autora slavného Sandokana Emilia Salgariho, který se natáčel souběžně se snímkem „La vendetta dei Tughs (1954), a prezentuje se jako jeho pokračování, tudíž nás tak opět zavede do indické džungle ke starým známým postavám. Jenomže jakmile snímek začne své vyprávění, divák jakoby měl náhle pocit, že to už viděl. A skutečně tomu tak je a zároveň i není. Zkrátka, jakkoliv byl předchozí snímek chaotický, tady už bylo dokonáno, čemu jest. Byla tady totiž použita spousta scén z předchozího snímku, tudíž tak vzniklo něco, co ve filmografii snad ještě nemělo a snad již nemá obdoby. Takže to je další dobrodružství a zároveň scénograficky není. Snímek se tak stal odstrašujícím příkladem tvůrčí inovace, jak ze svého úsilí z diváků vydělat co nejvíce. Ale zřejmě je povedenější, neboť právě tento počin se dostává do distribuce, zatímco vidět ten předchozí už vyžaduje značné úsilí a trpělivost při jeho hledání. Avšak byť se to nepovede, nikdo o nic nepřijde. Logicky se tedy opět jedná o značně nízkorozpočtový filmový produkt, navíc viditelně převážně natáčený v levných kulisách postavených v ateliérech, který je dějově značně chaotický, nelogický ve svých dějových zvratech a tak nějak jako celek prostě nedomyšlený. Těžko říct, jestli je to slabým scénářem nebo špatným střihem, nebo snad dokonce obojím, každopádně film jako celek vypadá jako brutální sestřih televizního seriálu. Dějový vývoj je ve stylu hop a skok, takže vlivem toho postrádá atmosféru, dramatičnost, i napětí. Ve filmografii Lexe Barkera tak z toho zůstala jen velmi pošramocená skvrna. V další cestě jeho herecké kariéry po odchodu z filmové tarzanovské série lze jen konstatovat, že to byl u něj pořádný úlet..