MickeyStuma

Když Steven Spielberg vypustil do kin „Čelisti“ (1975), rozpoutal tím celosvětové šílenství a v podstatě vynalezl formát moderního letního blockbusteru. Není divu, že hollywoodští producenti okamžitě zavětřili nové zisky, čímž se vrhli na další knižní thriller z pera Petera Benchleyho. A Studio Columbia Pictures nenechalo nic náhodě. Do masivní marketingové kampaně napumpovalo miliony s jasným cílem. Naservírovat divákům další podmořský megahit, který jim vyrazí dech. Jenomže tentokrát narazili. Snímek sice diváky do kin nalákal, ale do filmové síně slávy se zapsal z úplně jiných důvodů, než tvůrci doufali. Zatímco Spielberg vsadil na animatronické monstrum a hitchcockovské napětí, režisér Peter Yates se rozhodl ohromit vizuálem. A to se mu povedlo na jedničku. Technické stránce filmu nelze vytknout absolutně nic. Zapomeňme na levné trikové nádrže v ateliérech. Štáb se sbalil a vyrazil točit přímo do nekompromisních hlubin oceánu, dokonce k reálnému lodnímu vraku. V širokoúhlém formátu Panavision tak vznikla vizuálně úchvatná, podmanivá podívaná, která snesla srovnání s profesionálními dokumenty Jacqua Cousteaua. V tomto ohledu si film připsal historické prvenství a obrovské investice do riskantního podvodního natáčení se studiu vyplatily. Kámen úrazu však nastal na souši, respektive ve scénáři. Jakmile se hrdinové vynoří nad hladinu, začne příběh povážlivě kulhat. Scenáristé jako by se nedokázali rozhodnout, zda točí adrenalinové dobrodružství, drsný thriller, nebo vztahové melodrama. Výsledkem je podivný hybrid, kde spolu tyto žánry neustále bojují a vzájemně se tlučou. Vražedná je navíc i stopáž. Roztáhnout poměrně přímočarou zápletku na více než dvě hodiny se ukázalo jako fatální chyba. Snímek trpí syndromem zbytečného natahování, které spolehlivě pohřbívá jakoukoli gradaci, atmosféru či napětí. Místo infarktových situací tak melodramatické pasáže diváka posílají spíše do říše snů. Pro studio však bylo nejdůležitější jediné. Komerční úspěch. A ten se i díky magnetismu hlavních hvězd dostavil. Snímek sice nepřepsal filmovou historii jako jeho žraločí starší brácha, ale jako vizuální pionýr podmořské kinematografie si své místo na slunci, a v kinonadšeneckých srdcích, bezpochyby vybojoval.