MickeyStuma

Když režisér Jacques Tourneur v roce 1942 leckoho uhranul snímkem „Cat People“ (1942), hned následující rok se pokusil na tento nečekaný komerční triumf navázat a znovu resuscitovat svou pověstnou, ryze poetickou atmosféru plíživého strachu. A výsledkem byl právě tento snímek. Vzhledem k neúprosnému diktátu nízkého rozpočtu sice film sází především na konverzační dialogy, ty však ubíhají v neobyčejně příjemném tempu. Tourneur nespěchá a diváka si podmaňuje postupným až mistrným budováním napětí. Vizuální stránku si vzal na starost kameraman Roy Hunt, jehož práce s černobílým materiálem bere dech. Hunt se suverénně opírá o precizní hru světla a stínů, která dává naplno vyniknout exotickému a zlověstnému karibskému prostředí. A když se k těmto uhrančivým obrazům navíc přidá dunění vúdú bubnů, mrazivý divácký pocit je zaručen. Scénář filmu v základu rafinovaně adaptuje motivy ze slavného románu „Jane Eyre“ od Charlotte Brontë, které halí do závoje kreolského mysticismu. V době uvedení na plátna kin sice snímek zapadl jako jeden z mnoha dobových béčkových projektů, s odstupem dekád se však vybarvil v klenot atmosférického hororu. Žádné potoky krve ani infarktové lekačky, u kterých by někteří diváci hrůzou kousali nehty. Jedná se o podmanivý, mírně mrazivý příběh, který ideálně poslouží jako stylový odpočinkový film.