MickeyStuma

Návrat pavoučího muže ze stáje Marvelu, iniciovaný v blockbusteru Captain America: Občanská válka (2016), byl víc než jen castingovým oznámením. Byl to manifest toho, jak si The Walt Disney Studios hodlají tuhle popkulturní ikonu otesat k obrazu svému. Pryč je s tíživým svědomím a zodpovědností. Nastupuje éra „omlazování“ a agresivního rebrandingu. Z tety May se stala atraktivní postava na hony vzdálená křehké komiksové stařence. Gwen Stacy byla vymazána z historie a v rámci moderních inkluzivních trendů dostala Mary Jane Watson podobu, která má s předlohou společnou snad jen iniciály. První samostatný snímek této éry se pokouší zmapovat Peterova studentská léta pod dohledem mentora Tonyho Starka, ale výsledek připomíná spíše high-school komedii z produkce Disney Channel. Atmosféra je prosycena naivitou a přehnanou pubertální křečí, která dává jasně najevo, že cílovou skupinou už nejsou čtenáři původních sešitů, ale generace TikToku. Děj se sice snaží o autenticitu skrze školní stres a trapné sociální interakce, ty však často sklouzávají k infantilnosti. Tom Holland je sice za svou mladistvou zmatenost vynášen do nebes, ale pro diváka odchovaného syrovostí a osudovostí trilogie Sama Raimiho působí tento „Spider-Boy“ až příliš nesvéprávně. Jediným skutečným kotevním bodem v moři digitálního pozlátka tak zůstává Michael Keaton. Svou zápornou roli pojal se stejnou psychologickou hloubkou a charismatem, jaké v roce 1989 vtiskl Bruci Waynovi v legendárním Batmanovi. Jeho Vulture není plochý superpadouch toužící po zkáze světa; je to jen obyčejný člověk z lidu, který se v dravém kapitalismu snaží zajistit rodinu. Právě tato lidská dimenze a uvěřitelnost tvoří paradoxně nejzajímavější prvek filmu, který jinak diváky nekompromisně rozděluje. Zatímco oddaní fanoušci MCU jásají nad mladistvou jízdou, pamětníci a komiksoví puristé jen s nostalgií vzpomínají na časy, kdy měl Spider-Man víc než jen high-tech oblek a pubertální problémy.