MickeyStuma

Filmový svět komiksových adaptací se rozrostl o další přírůstek, tentokrát parazitující na univerzu Spider-Mana. Snímek se skrytým ambiciózním podtitulem „Zrození Venoma“ sliboval mnohé. Především příchod setsakramentsky temného, animálně brutálního antihrdiny, kterého fanoušci předlohy zbožňují. Očekávání byla obrovská, ale jak už to v Hollywoodu bývá, realita narazila na tvrdou zeď producentského kalkulu. Namísto slibovaného nihilistického sci-fi hororu jsme dostali jen sterilní, žánrově rozbředlou etudu, která se bojí vlastní temnoty. Zásadním kamenem úrazu je scénář. Působí dojmem totálního tvůrčího vyčerpání. Autoři se zmohli pouze na mechanické vršení ohraných klišé a nedokázali do zavedené formule vnést ani špetku originality. Divák je tak nucen sledovat příběhovou linku, která je od prvních minut naprosto předvídatelná. Každý dějový krok, každá domnělá náprava hrdiny je dopředu jasná, což fatálně podkopává jakoukoliv atmosféru napětí či strachu. Film tak selhává v základní ambici. Bavit a těšit komiksové fanoušky. Místo toho slouží jako čirá ukázka korporátního byznysu. V zájmu dosažení co nejnižší věkové hranice přístupnosti (v USA klíčové PG-13) byl Venom brutálně vykleštěn. V honbě za co nejširším publikem (čti „americkými dětmi“) snímku chybí vše, co definuje jeho podstatu. Kde má být dravost, je jen digitální tanec, kde má téct krev, je jen tma. Tato „umírněnost“ zanechává pachuť promarněné příležitosti. Vizuální stránka pak trpí neduhem, který byl dříve vyčítán spíše konkurenčnímu DC, ale zde bohužel dosahuje vrcholu. Všudypřítomným digitálním chaosem. Finální akční scéna je tak nepřehledná, že se v rychlém tempu kamery a střihu mění v jedinou, rychle sebou mrskající digitální čmouhu, doprovázenou zaměnitelným hřmotem soundtracku. Divák tady rychle ztrácí orientaci i zájem. Obsazení Riz Ahmeda do role nelítostného záporáka jdoucího přes mrtvoly jen podtrhuje celkovou bezradnost. Ahmed působí spíše jako komická figurka, která si na padoucha jen hraje než jako skutečná hrozba. Jediným majákem v tomto tvůrčím moři průměrnosti je Tom Hardy. Ten si svou schizofrenní roli viditelně užíval a předvádí další herecký koncert. Jeho schopnost ztvárnit dvě naprosto odlišné povahy, které se v dialogu střídají během vteřiny, je dechberoucí. Hardyho pojetí „Buddy movie“, slovní přestřelky mezi hostitelem Eddiem a Venomem v jeho hlavě, je jedinou vrstvou filmu, která předčí očekávání a přináší alespoň závan zábavy. Je to obrovská škoda. Když producentská vůle vytřískat z komiksového fenoménu co nejvíce zvítězí nad tvůrčí vizí, nemůže to dopadnout jinak. Venom mohl být čistým, temným sci-fi hororem. Namísto toho jsme dostali líbeznou, zkratkovitou etudu šmrncnutou rodinnou komedií. Monstrum bylo ochočeno systémem.