MickeyStuma

V pravé pouštní prázdnotě režisér Monte Hellman rozsévá ticho jako zrno, které klíčí v horkém vánku. Jeho western odmítá hrdinský mýtus a morální jistoty. Je to meditace o prázdnu, o křehkosti lidské existence a o smyslu, který se rozplývá mezi záběry. Dlouhé, pomalé kompozice rozlévají krajinu jako těžký dech, zatímco postavy bloudí mezi realitou a halucinací. Útržky dialogů a záblesky pocitů vytvářejí sen, který se nechce dát do kupy. Poušť se stává zrcadlem vnitřní samoty. Ticho v ní rezonuje jako smutná melodie. Nevyřčená zápletka neubírá filmu na odvaze, naopak diváka vyzývá, aby v prázdnotě hledal vlastní otázky. Kdo přijme rytmus této pomalé exkurze, najde v ní poetickou tvrdost i tichou něhu. Film tak rozbíjí typický westernový žánr a z úlomků skládá nový, melancholický hlas, který doznívá ještě dlouho po závěrečných titulcích.