MickeyStuma

Na dnešní dobu fenoménální dvojdílný film o pomstě čtyřiceti sedmi róninů, jehož scénář byl věrně adaptovaný ze hry divadla kabuki. Září tak jako tichý monument japonské kinematografie. I přes pomalé, rozvážné tempo dokáže plně zaujmout nejen filmové fajnšmekry, ale i každého, kdo dokáže ocenit hloubku lidského odhodlání. Dlouhé dialogy a především monology v rámci obřadů a zamýšlení dávají pomstě pevnou psychickou váhu, která nahrazuje kýčovitou akčnost moderních blockbusterů. Film je tak zcela prost akčních scén, a právě ta absence násilného předvedení podtrhuje jeho důstojnost a vnitřní naléhavost. Stylizované inscenování si vší mála detailů, jako jsou gesta, kostýmy či herecké nuance, vytváří atmosféru, v níž se i pomalý děj stává nezapomenutelným prožitkem. Natáčelo se za války a tak snímek musel nést i prvky tehdejší ideologie. Dnes ale tyto stopy neubírají na hodnotě díla, spíš ji rámují v kontextu doby. Zpočátku byl výsledek přijat vlažně, dnes je považován za mistrovské dílo, které svým vypravěčským umem odmění trpělivého diváka. Před sledováním je ale třeba zapomenout na popcornovou verzi ʼ47 róninů“ (2013). Tohle je v rámci filmových klasik jiný majstrštyk. Symfonie cti, loajality a rituální krásy, která přetrvává.