MickeyStuma

Když v roce 2015 dorazila do kin španělská pecka „El desconocido“, dokázala, že k absolutnímu diváckému strachu a napětí stačí neprodyšně uzavřená kabina jednoho auta. Němečtí tvůrci se rozhodli tento koncept ve vlastní předělávce přenést do vlastních kulis. A výsledek? Vznikla neméně nervy drásající jízda, která opět od prvních minut přišpendlí k sedadlu a nepustí až do závěrečných titulků. Režie se striktně držela osvědčeného španělského receptu a do příběhu zasahovala jen v drobných detailech. Tvůrci si dokonce střihli i plynulou poctu v podání jednoho dlouhého, bravurně nasnímaného záběru při příjezdu pyrotechničky na scénu. Dravý rytmus a dravá kamera vzkazují jediné. Tady se dýchat nebude. Hlavní tíha celého snímku leží na bedrech Wotana Wilkeho Möhringa. Jako bankéř uvězněný v zaminovaném voze se svými dvěma dětmi předvádí strhující strach. Stejně jako jeho španělský kolega Luis Tosar dokázal přímo z úzkého prostoru autosedačky přesvědčivě utáhnout brutální emocionální i fyzický tlak. Kulisy španělské A Coruñi tedy vystřídal pulzující, chladný Berlín. Vizuální stránka i práce kamery v těsné kabině i během divokých honiček v německých ulicích snesou ta nejpřísnější měřítka světové kinematografie. Drobnou výtku si však zaslouží klíčová scéna výbuchu auta. Zatímco španělská předloha působí realisticky, německé zpracování v tomto momentu klopýtá. Z hlediska fyziky zůstává záhadou, jak přesně mohla střepina z auta doletět a zaříznout se chlapci do stehna z daného úhlu a vzdálenosti od výbuchu. Detail, který pozornému divákovi mírně pokazí jinak perfektní iluzi. I přes tuto scénáristickou a trikovou neobratnost však motiv pomsty vůči chamtivému bankovnímu systému funguje bezchybně. Pokud někdo hledá prvotřídní žánrovou zábavu, tato předělávka stejně jako původní film spolehlivě vystřelí ze židle.