MickeyStuma

Polský protiválečný snímek vzdává poctu jedné z nejvýznamnějších postav polského odboje, a to novináři a spisovateli Janu Nowakovi Jeziorańskému, známému jako „Varšavský kurýr“. Tento mimořádný muž sehrál klíčovou roli v udržení spojení mezi polskou exilovou vládou v Londýně a nekomunistickou polskou armádou Armii Krajową (AK), která odolávala nacistické okupaci. Jeho odvaha a odhodlání v temných časech druhé světové války z něj udělaly symbol statečnosti a nezdolné vůle. Jen pro zajímavost, Nowak Jeziorański se nevzdal svého poslání ani po skončení války. Nastoupil do prestižní BBC a později se významně podílel na založení Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde 25 let vedl jeho polskou sekci a pokračoval ve své práci za svobodu a pravdu. Jeho životní příběh skončil v roce 2005, kdy zemřel ve věku 92 let. Tvůrci filmu se ho však rozhodli neukazovat jako tradičního národního hrdinu s velkými gesty, ale jako skromného a rozvážného muže, který se soustředí na plnění svého úkolu s maximální opatrností a odhodláním. Tento přístup přináší do filmu autentičnost a hloubku, kterou často postrádají akční špionážní thrillery. Osobní život hrdiny tak zůstává spíše v pozadí, což podtrhuje jeho oddanost vyšším hodnotám a vyzdvihuje jeho vnitřní sílu bez zbytečných dramat. Estetika a atmosféra snímku připomínají tvůrčí styl Romana Polańského, zejména jeho oceňovaný film „Pianista“ (2002). Jádro děje je však tiché a opatrné, bez přehnaného dramatu a umělého napětí. Tento přístup sice vyvolává různorodé reakce, ale z hlediska připomenutí tak významné historické osobnosti jde o více než úspěch. Jedná se o filmové dílo s vysokou produkční hodnotou, v němž lze ocenit práci tvůrců právě na dané atmosféře. Jedinou drobnou výtku lze směřovat k současnému vzhledu některých budov, které působí příliš moderně a místy narušují autentickou válečnou atmosféru, která by měla být jednotvárná, šedivá a oprýskaná. Zkrátka taková, jaká v té době byla. Celkově však tento film představuje fascinující poklad polské kinematografie, který si zaslouží pozornost nejen historiků a milovníků válečných dramat, ale i široké veřejnosti. Je to pocta člověku, jenž v nejtěžších chvílích neztratil svou lidskost a statečnost. Janu Nowakovi Jeziorańskému se tak díky tomuto snímku otevírá cesta k dalším generacím jako tichý, ale pevný hlas polského odboje.