MickeyStuma

Když se 24. srpna roku 1981 ve výšce pěti kilometrů nad sibiřskou tajgou srazilo dopravní letadlo An-24 s vojenským bombardérem, byla šance na přežití prakticky nulová. Dvacetileté Larise Savické se však stalo nemožné. Pádu z nebe i mrazivému peklu divočiny jako jediná na palubě nepodlehla smrti, ale naději. Právě tento neuvěřitelný a především skutečný příběh se stal námětem k tomuto snímku, který sice v žánrových vodách neobjevuje Ameriku, ale v kategorii bojů o život uprostřed nespoutané přírody si vede překvapivě obratně. Velkým trumfem snímku je fakt, že se na jeho vzniku sama Larisa osobním dohledem a cennými radami aktivně podílela. Tvůrci nepřekvapivě vsadili na přímočarý, avšak poměrně jednoduchý scénář. Děj tak příjemně ubíhá kupředu v příjemně svižném tempu. Pravda, příběh je v mnoha ohledech komornější, šablonovitý a pro zkušeného diváka i poměrně předvídatelný, nicméně nepostrádá potřebný tah na branku. Kupodivu se ani ruským filmařům nevyhnula celosvětová móda retrospektivních odboček, a tak tu tedy v tomto případě máme pohledy do doby před tragédií. Ačkoliv tyto vzpomínkové návraty klasiky brzdí hlavní linii a narušují drsnou dobrodružnou atmosféru, jsou dávkovány s rozmyslem a zbytečně nenatahují stopáž. Z řemeslného hlediska film rozhodně neurazí. Výprava dobové reálie komunistické velmoci osmdesátých let se sice prezentuje možná až příliš vyleštěně, ale samotná scéna letecké katastrofy skutečné bere dech. Trosky strojů rozseté v nekonečném porostu tajgy působí dokonce uvěřitelněji a mrazivěji než v lecjaké hollywoodské produkci. Výsledkem je snímek, který s úctou vzdává hold nezdolné vůli k životu a zároveň slouží jako ideální film pro odpolední filmový odpočinek.