Hlubinix

Jsem opravdu rád, že jsem započal svůj maraton filmů Stanleyho Kubricka zrovna tímto kouskem. Vesmírná odysea je totiž skutečně film s velkým F. Všechno od začátku s vývojem lidstva až po finální psychedelickou pasáž je zobrazeno s takovou precizností a nadáním, že místy zůstává až rozum stát. Ať už jde o hudbu - rozhodnutí vybrat si Johanna Strausse velice kvituji. Ať už je to na začátku, kde zaznívá "Tak pravil Zarathustra", nebo před polovinou filmu a na konci, kde hraje "Na krásném modrém Dunaji", posouvá tento hudební podkres celkový zážitek do jiné kategorie. Navíc skvělé vizuální efekty jsou najednou díky kontrastu s klasickou hudbou o to zajímavější a můžeme nad nimi přemýšlet jiným způsobem. Předehra na začátku mi přijde pro moderního diváka asi už příliš velké sousto, avšak na konci jsem rád poseděl u titulků a počkal až na úplné skončení filmu, jenom abych si mohl doposlechnout ten známý valčík. Mrzí mě akorát, že děj v prostředku filmu nebyl záživnější nebo nebyl podán tak, aby šel lépe pochopit. Možná to bude znít absurdně, zvlášť vzhledem k tomu, že konec filmu a celkově jedna z hlavních zápletek je schválně koncipovaná tak, aby nešla jednoznačně pochopit, ale o to víc mě mrzí, že ta část filmu, která pochopitelný děj má, není víc promyšlená. Opravdu se omlouvám, jelikož i přesto, že u jiných filmů s tím nemám problém, tady mi opravdu některé věci opravdu nebyly jasné a lehce mi to kazilo celou zápletku s HALem. Holt jen málo klasik dokáže dnes dostát své pověsti a odolat zubu času bez ztráty kytičky. Přesto 2001: Vesmírná odysea zůstává impozantním dílem, které i po více než půl století dokáže uchvátit svou vizuální a hudební stránkou.