Obsah
Film, jenž produkovala Raffaella De Laurentiis (dcera Dino De Laurentiise a herečky Silvany Manganové), je založen na sci-fi literární předloze, románu Franka Herberta o válce vládců různých planet v roce 10191. V roce 10191 se vládce vesmíru snaží získat kontrolu nad substancí umožňující cestování kosmickým prostorem. Tato látka se vyskytuje pouze na Pouštní planetě. Tamní obyvatelé pod vedením svého spasitele Paula Atreida se snaží od vládce osvobodit.
Hrajízobrazit vše
Kyle MacLachlan
Paul Atreides
Francesca Annis
Lady Jessica
Patrick Stewart
Gurney Halleck
Linda Hunt
Shadout Mapes
José Ferrer
Padisha Emperor Shaddam IV
Freddie Jones
Thufir Hawat
Podobné filmy
Filmové recenze
Hlubinix
Zatímco Jodorowskyho Duna je jeden z nejzvláštnějších a nejvlivnějších filmů, který nikdy nevznikl, Lynchova Duna je zase jedním z nejnešťastnějších. Shlédl jsem jí schválně těsně před druhým dílem Duny Denise Villeneuve. Ta má samozřejmě svoje nesporné kvality, jenž popíšu v příslušné recenzi. Tuto Dunu jsem si však už zamiloval. A to hlavně její atmosféru, art design a surovost, která je vidět v její první polovině. To co se děje poté je samozřejmě scenáristická fraška způsobená požadavky studia. Mýtická režisérská verze by asi dost pomohla osvětlit spoustu příběhových zkratek (i na začátku). A kdyby měl Lynch skutečně volnou ruku a dva filmy, dovolil bych si říct, že by nebylo potřeba verze Villeneuve. Aspoň pro obdivovatele Lynchova stylu by to byla ultimátní podívaná. To co existuje teď, je ze začátku pouze efektní a zajímavá přehlídka tvořivosti umělců, herců i režiséra. Pro normálního diváka, ještě k tomu knihou nepolíbeného, je to samozřejmě absolutní ztráta času. Ale pro Lynchovy fanoušky nutnost!
MickeyStuma
I kultovní sci-fi Duna z roku 1984 nakonec podlehla producentskému nešvaru umělého natahování stopáže. Jenže tentokrát narazila kosa na kámen, a to velmi tvrdě. Sám režisér David Lynch nechtěl mít s televizním stodevadesátiminutovým monstrem cokoli společného. Své jméno nechal z titulků demonstrativně odstranit, takže byl nahrazen pseudonymem Alan Smithee. Pod scénářem figuruje jistý Judas Booth. Tato Lynchova hořká slovní hříčka, odkazující na biblického Jidáše a vraha Abrahama Lincolna, Johna Wilkese Bootha, mluví za vše. Režisér měl eminentní pocit, že ho studio Universal bezprecedentně zradilo a jeho autorskou vizi bezohledně zničilo. Ať už se televizní sestřih někomu zdá sebesmysluplnější, faktem zůstává, že tato verze brutálně destruuje umělecké tempo, rytmus a hypnotickou atmosféru, o kterou Lynch tak rigidně usiloval. Původní kino-verze se svými 137 minutami sice trpí dějovou zkratkovitostí a zkoseným vyprávěním, stále si však uchovává Lynchův nezaměnitelný, surrealistický a temně hřejivý vizuální styl. Prodloužená verze oproti tomu působí jako mechanicky poslepovaný polotovar z odřezků, který naprosto postrádá režisérský cit pro střihovou skladbu. Kritickým lakmusovým papírkem budiž hned samotná expozice. Zatímco verze pro kina startuje ikonickým, uhrančivým monologem princezny Irulan, v prodloužené verzi je její hlas nahrazen úmorným úvodem s mužským vypravěčem. Ten za doprovodu statických ilustrací a hrubých konceptuálních kreseb polopaticky vysvětluje historii vesmíru a mezigalaktickou politickou situaci. Výsledný dojem? Místo vtáhnutí do epické vesmírné opery dostává divák nudnou a zdlouhavou přednášku z dějepisu, která zcela pohřbívá jakékoliv sci-fi mystérium. Paradoxem zůstává, že přidané scény skutečně pomáhají lépe dešifrovat komplexní nitky knižní předlohy Franka Herberta. Jenže filmová řemeslnost dostává na frak. Vystřižené sekvence totiž před svým původním vyřazením neprošly finální postprodukcí. Výsledkem je chabá dynamika jednotlivých obrazů, tristní triková úroveň a vyloženě odbytý zvukový i obrazový mix, který bije do očí. Suma sumárum, 190minutový televizní sestřih selhává jako ucelené filmové dílo. Zbývá z něj jen pachuť bizarního producentského Frankensteinova monstra, které vzniklo za zády tvůrce. Jako plnohodnotný filmový zážitek je tato verze v podstatě nekoukatelná. Funguje pouze jako fascinující historický artefakt pro nejtvrdší jádro Herbertových fanoušků, kterým pomůže poslepovat chybějící střípky narativu Arrakisu. Běžný divák, stojící před volbou, kterou verzi zvolit, by si ale raději než házení korunou měl položit otázku, zda chce vidět sice nedokonalého, ale stále autentického Lynche, nebo studiovektory zmrzačený polotovar.