MickeyStuma

Snímek je založený na první části románu Nevila Shutea a poukazuje na utrpení britských žen a dětí poté, co japonské vojsko obsadilo Malajsko ve druhé světové válce. Muži byli náklaďáky odvezeni do zajateckých táborů a ženy s dětmi musely jít pěšky spoustu kilometrů a když do nějakého tábora dorazily, vždyť se dozvěděly že tam není místo a dostatek potravin, takže musely jít dál. Pochody smrti známe především z Evropy, ale tohle tentokrát bylo něco jiného. V době uvedení, kdy do kin vtrhla spousta válečných snímků, se jednalo o hodně veliké překvapení, které bylo také náležitě filmovými cenami oceněno. Virginia McKenna okamžitě sklidila divácké sympatie a vlivem své role jedné z žen se stala symbolem vzdoru proti silám zla. Byť celý příběh vyznívá skutečně, tvůrci zase až tak moc ve všem na pilu netlačili. Ženy sice jsou přirozené a do jejich emocionálních strastí se dá po divácké stránce vcítit, ale byť se to bude zdát paradoxní, Japonci zase až tak moc démonizováni nejsou. Jeden z nich dokonce projeví lidskost po uštknutí malého chlapce hadem. Scénář je pro film impozantně napsaný a je hodně dobře podpořen hereckými výkony. Těžko posoudit romantickou vsuvku, která dosáhne svého vrcholu na samém konci příběhu, kdy nejeden romanticky založený divák i slzu uroní. Jde o to, jestli po tom všem takový konec nevyznívá jako ohromný kýč. Zajateckých filmů o trýznění žen s dětmi nebylo zrovna natočeno tolik, aby bylo z čeho vybírat a tak tento je jasnou volbou. Zděšení moc nevyvolá ale za srdce chytne určitě.