MickeyStuma

Turecký epos, který se zapsal do dějin jako do té doby nejdražší a nejvýpravnější projekt turecké kinematografie. Jen tak pro zajímavost, má také tvůrčí českou a slovenskou stopu. Nemalé nadšení však kazí zásadní fakt. Tvůrci na oltář pompézní vlastenecké show bez mrknutí oka obětovali jakoukoli historickou věrnost a dramatickou hloubku. Snímek zkrátka působí jako nablýskaná státní propaganda. Film až příliš průhledně straní tehdejší politické garnituře, přičemž přehnaně glorifikuje neoosmanismus a turkický nacionalismus. Výsledkem je jednostranný, osmanocentrický pohled na dějiny. Sultán Mehmed II. Vystupuje jako dokonalý, téměř svatý osvoboditel, zatímco Byzantinci a západní křesťané dostali černobílou nálepku dekadentních, prohnilých a zákeřných padouchů. Důvěryhodnosti nepomáhá ani plochá psychologie postav, papírem šustící dialogy a přemíra žánrových klišé. Snímku, jehož děj se v polovině láme z konverzačního dramatu v nekompromisní válečnou vřavu, ale nemožno odepřít jistou technickou kuráž. Monumentální výprava, poctivé kostýmy a masové bitevní scény dávají jasně najevo ambici měřit se s největšími historickými blockbustery. Dočkat se lze působivého švihu, i když vizuální efekty CGI působí značně nevyrovnaně a vedle světové špičky poměrně neforemně. Jako pokus o evropský megavelkofilm jde o nepřehlédnutelný počin, k opravdovému filmovému klenotu mu však schází to nejdůležitější. Nadhled a scénáristická poctivost.