Hlubinix

Wenders je očividně kvalitní režisér. Podle čeho tak usuzuji? Především podle toho, že jsem si u Dokonalých dnů potrvdil, že se na jeho filmy můžu dívat i několikrát a vždy je zvládnu dokoukat od začátku až do konce i přes jejich pomalejší tempo. Určitě v tom hraje roli decentní, ale podmanivý vizuál a hlavně jeho poetika. Ta působí silně i tentokrát a film je postaven prakticky jenom na ní. Samozřejmě společně s excelentním výkonem, který zde podává Kódži Jakušo. Dokonalá harmonie mezi herectvím, kamerou a skvělým soundtrackem se prostě často nevidí. Fanoušky napříč generacemi si pak film po právu dobývá skrz jednoduchost a pravdivost ústřední myšlenky a její realisticky působící ztvárnění.